[21.07.2007] Poslední noc a poslední pozdrav z tábora (první běh)
Milí rodiče, celý tábor už stichl a spí a já usedám k notebooku, abych Vám napsal tuto poslední zprávu z letošního tábora. Už nám zbývá jen asi půl dne na louce pod Čeřínem a pak se rozjedeme do svých domovů a na letošní tábor zbudou jen vzpomínky…
Všichni se máme dobře, táborový program se podařilo do puntíku naplnit, máme za sebou nejpestřejší a nejnabitější táborový týden, tedy ten poslední, a zbývá již jen zabalit, uklidit, předat tábor partě, která nás tu vystřídá a vydat se na cestu za Vámi. Zdravotní stav táborníků je skvělý, nemáme žádného maroda a tábor tedy po této stránce proběhl výborně. Vši jsme překonali a zahnali, až na poslední případ hnidů jsme všichni „čistí“. Ale jak vlastně ten poslední týden utekl?
Pondělní dopoledne bylo po oddílech a odpoledne se pak tábor proměnil na středověké sportovní kolbiště, kdy se konal velký turnaj alias táborová Olympiída. Na stožáru vystřídala státní vlajku královská korouhev a sportovní zápolení pod záštitou krále mohla začít. Děti byly rozděleny do třech věkových kategorií holky a kluci zvlášť a soutěžily ve vskutku dobových disciplínách: kluci třeba v souboji mečem či v souboji dřevci na špalcích, holky v běhu s miminem či ve slalomu s hrncem vody. Společné disciplíny pak byly lukostřelba či závěrečný velký souboj všichni proti všem… Turnaj se vydařil a nejúspěšnější sportovci byli v úterý na dopoledním nástupu po zásluze odměněni diplomem a medailí.
V pondělí večer byl ještě „oddílový večer“, tedy náhrada nepovedeného puťáku. 3. – 5. oddíly šly nocovat mimo tábor, 1. a 2. oddíl byly v táboře, udělali si oheň, opékaly buřty a čas samozřejmě vybyl i na stezku odvahy.
Úterý pak bylo vyhrazené oddílům a samozřejmě hlavně koupání, jediné smysluplné činnosti ve vedrech, která tou dobou panovala. Středeční den jsme věnovali velké závěrečné a rozhodující hře celotáborové hry, jíž bylo hledání pana Ješka v okolí tábora. Jednotlivé rody musely vyrazit na cestu po fingovaných městech v blízkém i vzdálenějším okolí a pomocí indicií a nápověď zjistit, kde hledat králova nevlastního bratra Ješka, který se hledal jako nástupce na uvolněný trůn. Na svou obtížnou cestu z tábora vyrážely všechny rody najednou, nicméně na startu obdržely od Petra z Aspetu důležité indicie, které se vybojovaly v předchozích hrách. A pochopitelně čím více indicií , tím větší nápověda jak začít a kam nasměrovat své první kroky… Soutěž byla naplánována na 6 hodin čistého času, děti tedy měly s sebou kromě výbavy na cestu též balíček s jídlem. Průběh hry byl nesmírně napínavý a konečné pořadí v jakém družiny objevily Ješka, resp. se vrátily do tábora s informací, že již byl objeven před nimi, bylo hodně jiné od předchozího průběžného pořadí v celotáborové hře. Ani družiny, které tedy vyrážely na cestu s velkou nevýhodou v podobě mála nebo dokonce žádné indicie tedy nebyly odsouzeny k porážce.
Ve čtvrtek dopoledne jsme měli poslední zkouškový čas, tedy možnost pro děti plnit zkoušky, které se nedělají v rámci oddílové činnosti. I díky tomu se postupně ke konci tábora podařilo několika dětem završit své celotáborové snažení a získáním všech předepsaných zkoušek postoupit do rytířského stavu. Tomu samozřejmě musel předcházet povinný rituál, tedy noc strávená o samotě či ve dvojici meditací a modlitbami mimo tábor, konkrétně ve srubu kousek za mlýnem. I tuto povinnost adepti rytířského stavu zvládli a mohli tak být vždy následujícího rána na slavnostním nástupu Vítkovců pasováni do stavu rytířského (kromě získání poslední šňůrky na rodový erb dostal každý rytíř na památku vlastní krásný meč). Měli jsme také radost, že do rytířského stavu nebyly ani zdaleka pasovány pouze nejstarší děti, jak by se možná mohlo čekat, ale i několik menších dětí včetně dvou z 1. oddílu ! Celkem se podařilo získat rytířskou hodnost 9ti dětem.
Ve čtvrtek odpoledne jsme pro děti připravili oblíbenou pouť, tedy odpoledne plné soutěží a her, na nichž mohou děti získávat táborové peníze (groše) a ty pak směnit v obchodě za dobroty a sladkosti. Děti soutěžily v rozličných disciplínách, jako zatloukání hřebíku, pití vody na čas, chůze na chůdách, přetahování lanem, skákání se svázanýma nohama, sázce na zápalku, hodu talířem, sfoukávání svíčky a mnoha dalších. Myslím, že se odpoledne povedlo, měli jsme krásné počasí, takže byla v táboře opravdová pohoda. Tím spíš, že den zakončila druhá táborová diskotéka, dětmi samozřejmě bouřlivě vítaná.
Pátek jsme měli v našem harmonogramu vyhrazený oddílům, které se mohly naposledy společně sejít a vlastně se rozloučit. Ráno se rozléhala táborovou loukou speciální hromadná rozcvička v rytmu disco, dopoledne ještě proběhla soutěž družin (samozřejměji mimo etapovou hru, jen o sladké odměny) ve škrábání brambor a pak se už jednotlivé oddíly věnovaly, většinou u vody, závěrečnému popovídání, zhodnocení tábora i všech jednotlivců a podobně. Po výborném obědě (řízek) následovalo odpoledne s kouskem času pro oddíly a následně s přípravou závěrečného slavnostního ohně; stavby se ujali dobrovolníci z nejstaršího oddílu a v ohništi vyrostla nádherná pětiboká pagoda. Bohužel, přesně v době, kdy jsme se chystali k ohni, dorazily nad tábor bouřkové mraky a spustil se déšť (až do této chvíle bylo v táboře snad 10 dnů v kuse nádherné a horké počasí, s výjimkou předchozí noci, kdy ale přešla nad táborem bouřka opravdu jen v noci, kdy celý tábor spal). Takže jsme museli udělat první část slávy (=vyhodnocení celotáborové hry) v jídelně a už už jsme se báli, že celá stavba táboráku přijde vniveč. Počasí se nakonec ale přeci jen umoudřilo a tak mohl i tradiční závěrečný rituál, tedy předávání stupňů Lesní moudrosti, proběhnout tak jak jsme zvyklí, tedy u táboráku. Ten tradičně zapalovali ohňousové z každého oddílu, vedoucí vždy vybrali jednoho z táborníků, který si to nejvíc zasloužil. U ohně jsme stihli ještě pár písniček a dvě scénky dětí a pak nás znovu vyhnal od ohně déšť, který s přestávkami trvá až doteď. Sice tedy svým způsobem zkažený večer (bývalo zvykem, že u posledního ohně mohou nejstarší děti zůstávat spát až do rána), ale na druhou stranu jsme i přes vrtochy počasí zvládli vše (včetně vyhodnocení bodování úklidu), co jsme potřebovali…
Zítra nás už čeká jen balení, úklid a odjezd. Jsme závislí na tom, v kolik hodin dorazí autobusy s partou vedoucích a dětí 2. běhu z Prahy, nicméně plán je takový, že z Čeřína bychom měli odjíždět asi ve 14 hodin a v Praze tak být zhruba kolem páté. Ještě se ozveme SMSkami, až budeme vědět přesněji, kdy do Prahy přijedeme.
Posíláme moc posledních pozdravů z tábora a zítra se těšíme na setkání v Praze!
Lukmen