[03.07.2006] První zpráva z Čeřína (první běh)
Vážení rodiče,
hlásí se Vám tábor Čeřín, 1. zpráva z prvního běhu :-))
Celý tábor je v pořádku, cesta proběhla v klidu a všichni jsme dorazili v
pohodě do tábora. Fakt je, že počasí nám ze začátku moc nepřálo, narozdíl od
posledních třech
týdnů, kdy bylo v Čeříně nádherně a vedro, jsme přijeli do zatažené oblohy a
občasných přeháněk. Tím byla poznamenaná hlavně sobota, tedy den příjezdu -
včera už bylo velmi slušně a dnes je od rána nádherně :-))
Po příjezdu do Čeřína čekali na děti kovbojové, kteří je zavedli do
westernového městečka Čeřín City. Děti přivítal místní šerif Lukmen a
vysvěltil jim, že se budou po dobu celého tábora snažit vydělávat čeřínské
dolary, které budou moci následně utratit za nejrůznější příjemné a užitečné
věci.
Děti mají za sebou zatím jen 3 táborové dny, ale zažily toho už opravdu
hodně! Hned v sobotu večer proběhl slavnostní zahajovací táborák, u něhož
jsme si povídali o hnutí lesní moudrosti a naší společné snaze se
dovednostem a vědomostem tohoto hnutí na táboře naučit. Dále jsme přivítali
mezi sebou nováčky (=děti, které s námi ještě nikdy v Čeříně na I. běhu
nebyly) a řekli si, co nás na táboře čeká (plnění zkoušek a z toho plynoucí
snaha o získání co nejvyššího stupně lesní mourosti). Když bylo vítání
nováčků v plném proudu, měli jsme u ohně nečekanou návštěvu! Přišel mezi nás
společně se svým ochráncem sám velký indiánský náčelník Vinnetou a s notnou
dávkou nepřátelství a nedůvěry nám řekl, že jsme na území jejich kmene a že
chtějí, abychom šli ihned pryč. Šerifovi dalo hodně úsilí aby Vinnetouovi
vysvětlil, že jsme čestní a poctivý lidé a že chceme žít se všemi sousedy,
tedy i s indiány, v přátelství a míru. I přesto ale Vinnetou trval na tom,
že naše životy jsou v jeho moci, že jsme obklíčeni (což přesvědčivě doložil
mohutný inidánský ryk, ozývající se na Vinnetouúv pokyn odevšud z okolí) a
nezbývá nám, než se podvolit jejich vůli. A tou je pro nás výzva: v blízké
době se totiž prý budeme muset dostavit do indiánské vesnice a tam bojovat v
soutěžích s indiány o svoje životy! S tím se s námi Vinnetou rozloučil a jak
rychle se původně u ohně objevil, tak rychle zase zmizel ve tmě...
Na táboře máme jednu novinku. Letos totiž máme v táboře skutečného koně,
Zarčina (naše pomocná kuchařla) Lukase. Aby s námi mohl Lukas v táboře být,
museli jsme mu k již stojící stáji postavit i ohradu, což byla náplň práce
pro většinu velkých dětí na celou neděli. A povedlo se, máme krásnou ohradu
asi 20 x 20 metrů, ve které Lukas konečně našel klid. Zarka nám všem
odpoledne při slavnostním vypouštění Lukase do ohrady řekla, jak se máme ke
koni chovat, jak jej máme krmit a co všechno ostatní musíme jako správní
kovbojové o chování a péči o koně vědět. Starost o Lukase bude totiž od
nynějška starostí služebního oddílu! A právě během tohohle zajímavého
vyprávění jsme měli v táboře již druhou nečekanou návštěvu, a to partu
jakýchci velmi nepříjemných a hlučných trampů, ba přímo desperátů, vedených
zrzavým vyvrhelem Cornelem. Všichni jsme měli co dělat, abychom tuhle
nevítanou, hlučnou návštěvu i s pomocí našich zbraní z tábora vyprovodili...
Těsně před nedělní večerkou se zdáli nad táborem ozvalo indiánské ječení a i
když se dětem v padajícím soumraku moc nechtělo, nakonec si dodaly odvahy a
na cestě v lese nad táborem našly vzkaz od Vinnetoua ("Učte se, čas zkoušek
se blíží!") společně s různými zajímavými předměty, v nichž jsme nakonec
poznali pomůcky na různé idniánské hry a zkoušky (lakrosky, luk a šípy,
slámový jelen, dřevěný kůň, býček na nahazování lasa a jiné). Tyhle věci
jsme si donesli do tábora a chystáme se je využít a s jejcih pomocí se učit
dovednostem indiánského života. To proto, abychom obstáli, až nadejde čas a
indiánský posel si pro nás přijde a odvede nás do apačské vesnice bojovat o
své životy...
Dnešní den je prozatím věnován oddílovému programu. Teď za chvíli po
poledňáku bude populární rozřazovací závod, v němž poběží děti po fáborkách
a budou plnit skoušky, které na ně nachystali rančeři z řad dospěláků v
táboře. To proto, abychom si naše "greenhorny" vyzkoušeli a mohli je
spravedlivě rozdělit do rančů.
Tolik prozatím od nás z Čeřína. Všichni jsme v pořádku, nemáme sebemenší
zdravotní problémy a když nám začalo přát i počasí, není snad vůbec nic, co
by nám scházelo. Zkrátka, máme se fajn!!
Zdravíme rodiče do Prahy a přejeme hezké léto bez nás! :-))
Lukmen za všechny z Čeřína